V dnešní době stále dokonalejších technologií se lidé bojí, že brzy bude možné sledovat prostřednictvím satelitu každý jejich krok, ať už jsou kdekoliv, podobně jako ve slavné Orvellově knize 1986. Někteří věří, že už jsme takto sledováni. Koneckonců máme prakticky všude na ulici kamery, skoro všichni u sebe nosíme chytré telefony.
Otázka ovšem zní: umožňují současné, běžně používané technologie, skutečně tak detailní satelitní sledování? Abychom mohli odpovědět na tuto otázku, musíme se nejprve podívat, o jakých technologiích to vlastně mluvíme a čeho jsou schopné.
Ve filmech často vidíme, jak se hrdina (či padouch) napojí na satelit a pomocí jeho kamery sleduje svůj cíl, a to ve velkém, detailním rozlišení. Je však možné tohoto efektu dosáhnout i v reálném světě? Odpověď zní ne.
Je sice pravda, že dnes máme kamery, které jsou schopny zachytit velmi detailní obraz. Ovšem takové, které by zvládly zaměřit jednu konkrétní osobu v tak velkém detailu z výšky několika set kilometrů, navíc přes vrstvu atmosféry a mraků , jsou skutečně nereálné. V tomto případě se skutečně jedná pouze o filmařskou licenci.
Ovšem co sledování například signálu mobilních telefonů? To se přeci běžně používá, když se například pátrá po ztracené osobě. Jak je to v tomto případě? Zde je odpověď složitější. Je sice pravda, že telefonní společnosti dokážou zaměřit konkrétní přístroj, pokud je o to požádá, avšak jejich přesnost není zrovna nejlepší. Obvykle dokážou udat pouze okruh několika desítek, někdy i stovek metrů, kde by se daný přístroj měl nacházet. Na podrobné sledování to tedy nestačí.
Ovšem co například pouliční kamery, které dnes máme na každém rohu? Mohou ty být použity k našemu sledování? I zde je odpověď ano, avšak s velkým omezením. Nesmíme zapomínat, že běžné kamery nemají otočný nástavec. Zabírají tedy pouze jen jednu oblast, čímž se vytváří slepý bod. A ani v případě, že jich je na ulici více, celou oblast zcela nepokryjí.
Navíc je zde přítomen i fakt, že se nejedná o žádná specializovaná zařízení. Při zhoršené viditelnosti, tedy například v mlze či v noci, je jejich využití velmi omezené. Navíc ani jejich rozlišení není často nejlepší, vzhledem k tomu, že mohou být zaostřeny pouze na jednu oblast, přičemž zbytek záběru je v horší kvalitě.
Jak je vidět, prozatím je sledování pomocí moderních technologií, jak je známe z filmů, utopie. Tím samozřejmě nechci říci, že k tomu jednou nemůže dojít. Ano, může. Ovšem tato doba je ještě poměrně daleko.